Pravda o jídle

Je mrkev zdravá? Je, ale běda tomu, kdo by se chtěl takovým sloganem ohánět na obalu mrkvového salátu. Evropa vyhlásila válku lživým sloganům. Trochu to přehání.

Návštěva benešovské mlékárny nikoho nenechá na pochybách, že potravinářský gigant Danone si potrpí na opatrnost. Před vstupem do výrobní haly je třeba přelepit piercingy leukoplastí, obléknout čepičky, nazout hygienické boty s ocelovou špičkou a do uší vsunout protihlukové špunty. V celé budově pak platí příkaz držet se zábradlí a nad umyvadly visí kreslené návody, jak si správně mýt ruce. „Jde nám o bezpečnost zaměstnanců, perfektní hygienické podmínky a nejvyšší kvalitu výrobků,“ vysvětluje Miloš Štafen, který ve firmě zodpovídá za kvalitu, když podruhé upozorňuje návštěvu, ať se na schodech přidržuje zábradlí.

O blaho dvou stovek zdejších zaměstnanců se Danone stará i jinak. Hned za vrátnicí stojí velká chladicí skříň plná malých lahviček s jogurtovým nápojem Actimel. V decilitru sladké tekutiny žijí kolonie bakterií z kmene Lactobacillus casei Defensis, které si firma nechala patentovat a v celosvětové kampani jim přisuzuje blahodárný efekt pro lidskou imunitu. Lahvičku Actimelu tak při nástupu na směnu fasují nejen zaměstnanci benešovské výroby, ale běžně ji svým pacientům doporučují praktičtí lékaři, pije se na zmírnění nevolnosti při užívání antibiotik, staří lidé si ji dopřávají pro lepší trávení. Zdravotní účinky Actimelu stejně jako jeho sesterského jogurtu Activia firma dokládá desítkami studií, ať už z vlastního výzkumného centra nebo různých akademických ústavů.

Ne každý jim ovšem věří. Velká Británie kvůli nedostatečné průkaznosti deklarovaných účinků předloni donutila Danone stáhnout reklamní kampaň na Actimel, v USA firma raději odškodnila zákazníky, kteří si nápoj koupili pod vlivem kampaně, aby nemusela spor o zdravotní efekt nechat dojít k soudu. A naposledy se do sladkého zázraku od Danone před pár týdny tvrdě pustila německá nevládní organizace FoodWatch: Activia, obydlená rovněž patentovanou bakteriální kulturou, podle ní na zažívání nepomáhá o nic více než jakýkoli běžný jogurt nebo sušené švestky. „Zajímalo by mě, jaké studie o účinku sušených švestek mají v ruce,“ oponuje Miloš Štafen z Danone, „my jich máme pro Activii šestadvacet.“

Jak se má v takových protichůdných tvrzeních o potravinách zorientovat běžný zákazník? A může vlastně věřit všem těm reklamním řečem o margarínech zachraňujících srdce, zdravé čokoládové pomazánce k snídani nebo zázračných preparátech na klouby? Lžou, nebo mluví pravdu? Právě tuhle otázku si před pár lety položila i Evropská komise a rozhodla se ji v zájmu konzumentů vyřešit: na potravinách a doplňcích stravy smějí zůstat jen skutečně podložená tvrzení. Změna ale zatím kupodivu přinesla spíše zmatek a nejistotu: dnes není jasné, jestli na ní zákazník opravdu vydělal.

Nízkotučná panika

Potravinové reklamy a obaly první poloviny minulé dekády skutečně nevyvolávaly velkou důvěru. Zázračné přípravky na hubnutí slibující, že z vás za pár dní spadnou kalhoty, jogurty předcházející infekcím i rakovině, bonbony, které dokázaly vmžiku vyléčit těžkou chřipku. „Většinou nešlo o vysloveně nepravdivá, ale spíš značně přehnaná tvrzení,“ vysvětluje právník Filip Winter, který se dlouhodobě zabývá potravinářskou reklamou. „Látka ve výrobku slibovaný efekt opravdu má, ale výrobce už neuvádí, že by jí bylo potřeba sníst vagon.“ Potravináři i reklamní agenti přitom dobře tušili, že právě proklamovaný efekt na zdraví se v novém miléniu stává hlavní přidanou hodnotou potravin a zákazníci „zdravé“ jídlo nebo doplňky stále častěji vyhledávají.

Dnes už spotřebitele před nesmysly a přeháněním chrání nařízení Evropské unie. Nastavilo jednak jasné definice pro nutriční tvrzení na potravinách, což šlo celkem snadno – výrobek, který chce dnes o sobě tvrdit, že je „bez přidaného cukru“, má „nízký obsah tuku“ nebo „vysoký obsah vlákniny“, musí svým složením odpovídat přesně daným parametrům. Jako mnohem obtížnější úkol se ale ukázalo udělat pořádek v tvrzeních, která slibují, že konzumace pochutiny má nějaký vztah k lidskému zdraví.

Euroúředníci rozhodli, že žádná potravina na trhu o sobě nesmí prohlašovat, že má zdravotní účinek, aniž by takovou informaci předtím neodsouhlasil speciálně vytvořený panel expertů z Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. Z členských zemí pak záhy dorazilo přes čtyřicet čtyři tisíc zdravotních tvrzení, ucházejících o schválení – množství, které hrstku odborníků zpočátku zcela paralyzovalo. Seznam použitelných výroků, které prošly zkouškou pravdivosti, měl být hotový loni v lednu, ale není, optimisté mluví o příštím roce, pesimisté přidávají ještě dva navíc. A v potravinářské branži mezitím nastala lehká panika.

Schvalovatelé totiž na posuzování zdravotních účinků potravin a doplňků stravy nasadili tak přísná kritéria, že úspěšných adeptů je velmi málo a převažují mezi nimi nezpochybnitelné „klasiky“ jako výroky o významu vitaminů a minerálů. Coby málo průkazné naopak expertní panel paušálně odmítl třeba zdravotní účinky bakteriálních kultur v jogurtech, o jejichž příznivém vlivu na zdraví nepochybuje snad žádný lékař a jejich objevitel za ně dostal Nobelovu cenu.

„Nasadili na potraviny kritéria prokazování, jaká se používají pro léky,“ zlobí se Václav Bažata, přední český expert na doplňky stravy a rostlinné léky. „Svou roli sehrál lobbing farmaceutických firem, kterým se nehodí, aby zdravotní tvrzení na potravinách konkurovala jejich lékům. A výsledkem jsou občas úplné absurdity. Třeba o tom, že libeček je účinné diuretikum, se dočtete v každé učebnici farmakognosie, ale Evropská unie to považuje za neprokázané.“

Výrobce, který chce Brusel přesvědčit o zdravotním efektu svého výrobku, tak musí mít v ruce dvojitě zaslepené studie podle nejpřísnějších kritérií. Pokud usiluje o povolení v nejnáročnější kategorii – totiž tvrzení o účinku potraviny na snížení rizika nějaké nemoci –, vyžaduje expertní panel často tak specifické a finančně nákladné studie na zdravých lidech, jaké téměř nikdo nemá k dispozici. A některá obvyklá tvrzení, jako že potravina zlepšuje imunitu, panel zatím úplně odmítá. Imunita je natolik komplexní faktor, že se experti s potravináři dodnes neshodli, jak ji vlastně důvěryhodně měřit.

Milovat srdce

Medvědí silou proti chřipce. Záchranná brzda při nachlazení. Reklamní plakáty za zády Václava Bažaty ukazují, jak to mezitím vypadá v české praxi. Expert z královéhradecké firmy SVUS Pharma se už několik let pokouší v Bruselu dokázat, že přípravek Preventan (prodává se jako doplněk stravy) dokáže předcházet chřipce. Zatím neúspěšně, a tak firma musí při propagaci svých tabletek hledat lišácká řešení s neurčitými slogany. „Výrobci zdravotních doplňků stravy se ocitli v nejhorší situaci,“ vysvětluje Bažata, „něco vyrábějí a nesmějí zákazníkům říct, k čemu to je dobré.“

Zejména z televizních reklam dnes vymizela zdravotní tvrzení o potravinách takřka úplně, odvážlivce stíhají vysoké pokuty i za grafické prvky sugerující léčebný účinek výrobku. O něco měkčí kontrola panuje na billboardech, v tištěných reklamách a na obalech – úřady zasahují nejčastěji na udání od konkurence. Část výrobců zatím smí používat svá stará tvrzení v rámci přechodného opatření. Přísně vzato, dnes ale může mít problém každý, kdo by nazval svůj výrobek třeba jen „zdravým“, aniž by měl dostatečnou oporu z Bruselu. „Označení zdravý není jednoznačně zakázáno, nicméně je možné ho použít, pokud je doplněno schváleným konkrétním tvrzením,“ vysvětluje mluvčí potravinářské inspekce Romana Kadaňková. Celá změna měla především chránit zákazníky. Ale vydělají na ní doopravdy? Na první pohled rozhodně ano – dnes mají jistotu, že na obalech najdou jen pravdu a nic než pravdu. Kritici ovšem tvrdí, že negativa mohou nakonec převážit. Tvrzení, která projdou bruselským sítem, jsou značně složitá, jako třeba: „Ukázalo se, že fytosteroly snižují krevní cholesterol. Vysoký krevní cholesterol je rizikový faktor koronárního onemocnění srdce.“ Není tedy tak docela jasné, jestli takovou informaci spotřebitel v přecpané samoobsluze docení.

Další námitkou pak je, že přísná omezení zbrzdí potravinářské inovace, protože výrobce nemá jistotu, jestli bude smět svůj nový produkt inzerovat tak, jak potřebuje. A v součtu celá praxe nahrává velkým podnikům. Například Danone slovy Miloše Štafena nařízení podporuje a věří, že její jogurty (díky patentovaným bakteriím je nepostihlo první paušální zamítnutí) svá zdravotní tvrzení v Bruselu obhájí. Menší výrobci bez výzkumných center v zádech budou mít ale horší pozici.

Právník Filip Winter se považuje za eurooptimistu, ale současné regulační nařízení podle něj dělá víc škody než užitku. „Výrobcům zbytečně svazuje ruce a přitom o tom, co si zákazníci koupí, stejně nakonec nerozhodnou fakta na obalech, ale emoce. Malý příklad,“ pouští Winter z počítače reklamní spot. Muž v šusťákovce v něm běží lesní cestou a vemlouvavý hlas divákovi vysvětluje, jak správně zacházet se svým srdcem. „Dej ho do všeho, co děláš. Dobře se o ně starej…“ Na závěr se nad sloganem „Miluj své srdce“ objevuje logo margarínu Flora. „Vidíte? Žádné zdravotní tvrzení tam není, jen pozitivní emoce,“ vysvětluje právník, „ale stejně všichni víme, že si máme tenhle výrobek běžet koupit, protože nám ochrání srdce.“

Zdroj: Respekt, 17. 4. 2011