Dysartrie

Dysartrie je porucha řeči, která vzniká v důsledku poškození nervového systému nebo svalů zajišťujících tvorbu řeči. Nejedná se o poruchu porozumění řeči, ale o poruchu její motorické realizace. Dysartrie se může objevit u dětí s vrozenými neurologickými poruchami, u dospělých po úrazech mozku, po cévní mozkové příhodě, při neurodegenerativních onemocněních nebo po infekcích centrálního nervového systému. K rozvoji příznaků dochází tehdy, když narušená nervová nebo svalová funkce brání přesnému ovládání řečového aparátu.

Průběh onemocnění dysartrií závisí na příčině a rozsahu poškození a může být stabilní
u některých pacientů, zatímco u jiných dochází k postupnému zhoršování schopnosti mluvit. Dysartrie ovlivňuje komunikaci s okolím, což může vést k omezení sociálních kontaktů a nutnosti podpory rodiny a odborníků. Diagnostika zahrnuje logopedické vyšetření, neurologické vyšetření a v některých případech zobrazovací metody
k posouzení poškození mozku.

Příznaky dysartrie:

·        nezřetelná nebo zpomalená řeč,

·        obtíže s vyslovováním hlásek,

·        změny hlasu, například tichý nebo chraplavý hlas,

·        nepravidelné tempo řeči,

·        potíže s dýcháním při mluvení,

·        narušení rytmu a intonace řeči,

·        snížená srozumitelnost řeči,

·        poruchy artikulace při složitějších slovech,

·        obtíže při koordinaci řečových pohybů.

Léčba dysartrie je zaměřena na logopedickou terapii, která pomáhá zlepšit výslovnost, rytmus, plynulost a hlasovou modulaci řeči. Součástí léčby je rovněž řešení základního onemocnění nebo poškození, které dysartrii způsobilo. Podpora rodiny, pravidelná rehabilitace a sledování neurologického stavu nemocného dysartrií jsou důležité pro zachování jeho komunikativních schopností a pro snížení dopadů této poruchy na každodenní život.