Růžový květ

Růžový květ
Růžový květ    
(obr. Rosa × damascena)                                                  
                                  

Latinský název:  

Rosa centifolia L., růže stolistá

Herrm., růže turecká          

Rosa gallica L., růže galská (syn. růže keltská) 

(jako matečná rostlina se používají všechny tři druhy)

 

Čeleď: Rosaceae (růžovité).

 

Cizí názvy: Rose flower (GB), Rosa fiore (I), Rose pâle, rose de Provins, rose de Damas (F), Rosenblütenblätter (D), Rosa flor (PT),Rosenblomst (DK) Roos, bloem (NL), Flor de rosa (E), Rosenblad (S), Rózsavirág (H), ruusu, kukka (SF), maslodarnaja roza (BG)

 

Lidové názvy: královna květů, rostlina Venušina, růže damascenská, růže syrská, růža

 

Používaná část rostliny: Květ/ okvětní lístky – petala (Rosae flos, Petala rosae)

 

Doba sběru: dle klimatu a druhu probíhá sběr korunních plátků květů před úplným rozvitím, v Evropě v červnu a červenci.

 

Sušení: Brzy ráno ručně nasbírané okvětní lístky se suší co nejrychleji v tenké vrstvě ve stínu na dobře větraném místě pro co nejrychlejší usušení. Vhodná jsou zejména síta, kde k zavadnutým korunním plátkům může vzduch ze všech stran.

 

Oblasti pěstování a výskytu: Je domácí v původních oblastech Středního Východu a Jižní Evropy, přičemž třeba rozlišovat druhy, viz výše. Specializované plantáže pro izolaci růžové silice jsou ve středním Bulharsku (Kazanlak) a jižní Francii (Grasse). Menší oblasti kultivace a zpracování jsou také v Turecku, Maroku a Moldávii. Ve státech Ruska a CIS (Krasnodar, Gruzie a Ázerbájdžán) se také zavedlo plošné pěstování.

 

Obsahové látky:

Hlavně flavonoidy kaemferol a glykosidy kvercetinu (kvercetin 3-O-galaktosid, kvercetin 3-O-xylosid kaemferol), glykosidy, proanthocyanidiny, cyanidin-3-O-β-glukosid. Dále fenolické kyseliny jako je kys. gallová a m-kumarová, volné flavonoly jako je kvercetin, taxifolin a velmi malé množství silice       (0,02-0,03 %) s hlavními složkami citronellolem and geraniolem. Karotenoidy v závislosti na odrůdě a barvě květů jako je β-karoten, lykopen, rubixanthin, zeaxanthin a lutein, také vitamin C.

Důležité vonné látky silice jsou dle literatury: (4R)-cis-rose oxid, (4R)-trans-rose oxid, (±)-nerol oxid, 3-(4-methyl-3-pentenyl)-2-buten-4-olid, 3-methyl-4(3-methyl-2-butenyl)-2-buten-4-olid, cis- a trans-2-(3-methyl-2-butenyl)-3-methyl tetrahydrofuran, β-damascenon, 3-hydroxy-β-damascenon, a β-damascon.

 

Historie tradice použití:

V Mezopotámii bylo používání květů růže popsáno již zhruba před 5 tis. roky na tabulkách s klínovým písmem. V Evropě již v 16. století hovoří Mathiolli o účincích květů růže v části svého herbáře

 „O Ruoži Kapitola“.

 

 

Použití:

Vnitřně:

Sušené drcené okvětní lísky se používají hlavně do směsí s cílem ulevit od slabých zánětů ústní a hltanové sliznice včetně nosohltanu.

Zevně: k omývání ve formě vlažného nálevu a obkladům mírně zanícené pokožky nejméně 3x denně.

 

Růžová silice a kvalitní růžová voda z destilace (viz níže) se používají hlavně v kosmetice v hydrofilních krémech, mastích a různých typech tekutých locií určených k omývání pleti. Také jako přísada do koupelí pro relaxaci.

 

Dávkování:

Pro přípravu nálevu se používá 1–2 g hrubě drcených lístků, které se přelijí 200 ml vroucí vodou a nechá se 15 min. vyluhovat v přikryté nekovové nádobě, poté se scedí, nejlépe plastovým sítkem. Odvar se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím jako vlažný pro výplach a kloktání v ústní dutině.

Drahá silice se kromě parfumerie používá hlavně v aromaterapii jako afrodisiakum a k posílení jako omlazovací prostředek, intenzívnější inhalace má údajně vést i k úlevě od bolestí.

Nízká množství silice (cca 2 ppm, tj. 2 mg/kg) se používají i pro aromatizaci dražších tabákových směsí.

             

Extrakty (výtažky, destiláty):

Nejčastěji se silice produkuje destilací čerstvých korunních plátků s vodní párou, kdy též vzniká po jejím oddělení tzv. růžová voda pro kosmetické účely.

Vysoká kvalita růžové silice se získává extrakcí petroletherem a následně se vytřepává do alkoholu – takové izoláty nesou označení „concrète“ nebo „absolute“.

Nejkvalitnější silice se produkuje starou technologií tzv. enfleurage (enfleuráž), kdy se čerstvé okvětní lísky vkládají do vrstvy živočišného tuku (hl. sádlo) umístěné na skle za pokojové teploty, kdy éterické látky za delší dobu přejdou vyluhováním do tuku a z něj se následně extrahují pomocí alkoholu, přičemž ze směsi se vonné látky získají opět destilací (v poslední době i extrakcí superkritickým CO2 za nízké teploty).

Ve státech CIS (býv. SSSR) se vyvinula modifikovaná destilační technologie, která využívá roztoku chloridu sodného a fermentace květů před vlastní destilací.

 

Zvláštní upozornění pro použití:

Koncentrované silice a odvary nejsou vhodné k perorálnímu použití jako potravina.

 

Těhotenství a kojení:

S ohledem na komplexnost obsahových látek, které jsou lipofilní a přecházejí do mléka nelze použití doporučit.

 

Uchovávání: Při teplotě do 25 °C, v dobře uzavřeném skleněném obalu z tmavého skla, v temnu a suchu vydrží dobře usušené plátky růže v celku nejméně 1 roky. Silice má stejně omezenou použitelnost a nejlépe se uchovává v hliníkových nádobách v chladnu.